LAXENBURG, PODZEMNÍ JEZERO, ČOKOLÁDOVNA

Další z poznávacích zájezdů, na kterých jsme s přítelem byli. Zpočátku to vypadalo, že do Rakouska ani nepojedeme. Rozhodovali jsme se mezi Chorvatskem s Plitvickými jezery a tímto zájezdem. Jelikož přítel pracuje v zemědělství, tak přes léto volno nemá. Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky. Do Chorvatska v létě, do Rakouska na konci září. A jak jsme řekli, tak jsme udělali.

Zájezd jsme zakoupili na jednom ze slevových portálů. Cena na jednoho asi 500 Kč jenže připočítejte vstupy, které nejsou v ceně zahrnuty a to je tak zhruba 25 €. Nezapomínejte ještě na nějaké to kapesné a no.. levný výlet to zrovna není, na to, že je to jeden den. My jsme však nelitovali. Pro mě je to zatím jeden z nejhezčích poznávacích zájezdů, kde jsem byla. Kdo by to byl řekl, že se toho dá tolik stihnout za jeden den.

RÁNO

Odjezd byl z Brna, to pro nás skoro Opaváky bylo trochu likvidační. Naštěstí mám dědu, který si domluvil zákazníky na ten den ráno v okolí, tak jsme kolem 3h ranní vyjížděli směr Brno. Odjezd z Brna byl tuším kolem půl osmé. My jsme v Brně byli docela brzo, tak jsme hledali nějaký nonstop, protože ráno už byla docela zima. Prochodili jsme centrum a nikde nic. Všude zavřeno. Čas letí, lítáme po náměstí a nenápadně se před každou hospodou snažíme připojit na wi-fi, abychom se podívali, kde je v centru nonstop. Nacházíme, adresu máme, jdeme! Dojdeme na místo a hospoda nikde.. :D Zrušená, přestěhovaná. Bloudili jsme po Brně několik hodin, necelá hodina do odjezdu zbývá a mi najdeme nonstop, už otevíráme dveře a tam obsluha či majitelka ve dveřích, že se omlouvá, ale že zavírá. Nontop, který zavírá. Dobře.. Napočítáme do deseti a jdeme raději pomalu k divadlu, kde má být odjezd a co nenajdeme téměř naproti němu? Nonstop a otevřený. Nepiclo by vás? Teď už si nic nestihneme dát, takže honem na záchod a už nastupovat.

Autobus čistý, pohodlný, přesný jako hodinky. Na telefonu blikne čas odjezdu, dveře se zavírají a my odjíždíme. Sympatický průvodce vysvětlí průběh a zhruba časový plán. Jupí, za pár hodin jsme u slovenských hranic v Rakousku ve slavné čokoládovně Hauswirth.

Čokoládovna Hauswirth

První zastávka. Už se oteplilo a my stojíme před čokoládovnou. Zvenku vypadá jako každá jiná firma, šetřím baterku na hezčí fotky, proto nešílím, jako ostatní. Vstup do firmy je malou chaloupkou s doškovou střechou, kterou vidím snad poprvé vlastníma očima. Napřed nás naženou do takové trochu větší chodby, kde nám pustí docela vtipné firemní video, kde všichni zaměstnanci dlabou čokoládu. Nasmála jsem se. Jelikož je firma blízko hranic se Slovenskem, tak zde pracují i Slováci. Proto video má slovenské titulky a nám prohlídku dělala Slovenka. To bylo velmi příjemné.

Hned nato vletíme do firmy, už si nepamatuji, zda byla sobota, nebo svátek, ale firma stála. Nebyla zde ani noha, tak jsme stroje neviděli v provozu. Naštěstí byly na ochozu na každém rohu obrazovky, kde byly zapnuté videa, jak provoz vypadá. Ale ta vůůně. To byly muka. Opravdu čokoláda voněla tak nádherně a silně a úplně všude. Mňam. K prohlídce není moc co říci, zajímavější byla část po prohlídce.

Po prohlídce jsme měli možnost jít do firemního obchodu hned vedle, kde se prodávala čokoláda za výrobní ceny. Co jsem ale netušila, byl fakt, že úplně každé zboží, čokoláda, bonboniéra zde bylo otevřené, aby člověk mohl ochutnat. Řeknu vám, nikdy v životě jsem nesnědla tolik čokolády během půl hodiny. Banánky v čokoládě, křupky obalené v čokoládě, ovocné želé polité čokoládou, bonboniéry.. Ochutnali jsme opravdu vše. A hned to, co nám chutnalo jsme házeli do košíku. Odnesli jsme si plný koš, vezli jsme krosnu a ta byla zničehonic plná až nadoraz. A to jsme nebyli zase takoví blázni. Byli lidi, co měli košíky tři. :D

Pak jsem byla ráda, že už jedeme raději dále. Ještě chvilku a nevešla bych se do autobusu. Už tak mi bylo po cestě trochu ouvej, na lačný žaludek tolik cukru. Než jsme přejeli k dolu a podzemnímu jezeru, tak to přešlo. :)

Přivezená čokoláda
Přivezená čokoláda

Seegrotte sádrový důl a největší podzemní jezero v Evropě

Druhá zastávka dne byla v sádrovém dole, kde za druhé světové války vyráběli zajatci válečná letadla. Dovnitř nás vedl průvodce v uniformě, který nesl reproduktor a hezky nám výklad postupně pouštěl v češtině. Do dolu vedla dlouhatánská chodba, nic pro klaustrofobiky, ale ten důl potom.. ten byl opravdu rozlehlý. Jak nás varovali, že je zde zima, ať se oblečeme, tak stálá teplota tam je tuším, jestli si to dobře pamatuju 23 stupňů, takže jsem se za chvíli vysvlékala, protože mi bylo teplo.

V celém dole jsou sochy horníků a jednotlivé místnosti jsou udělané tak, aby v jedné byla dílna, v další stání pro koně, v jedné ukázka křídla, motoru a vrtule z letadla a tak dále. Dokonce je zde i rekvizita vězení, která byla použita při natáčení Tří mušketýrů. Vše to bylo udělané pěkně, jen vyfotit se to moc v tom šeru nedalo.

Místností bylo hodně, každý si určitě našel to své. Nechyběla ani kaple. Já se však nejvíce těšila na podzemní jezero a plutí na lodi. Nebylo nás na zájezdu zase tolik, ale i tak jsme jeli na tři várky. Hned u nástupního místa byla zlatá loď, která vypadala jako vikingská. Tak jsem počkala ráda, musela jsem si to pořádně vyfotit.

Nejvíce mě zaujalo, že jsem neslyšela žádný motor, ani jsem neviděla, že by loď náš průvodce nějak ovládal. Vypadalo to, jako bychom byli unášeni jen proudem, ale zase nás to pak dovezlo zpět na nástupní místo.

Fotek bylo opravdu mnoho, jenže až doma jsem zjistila, že na většině nejde nic pořádně vidět, nebo to není vůbec ono a originálu se to prostě nepřiblíží ani zdaleka. I tak můžete potom nahlédnout v galerii na pár fotografií.


Laxenburg

Nejočekávanější třetí návštěva byla v Laxenburgu. Hned tři zámky v obrovském rozhlehlém parku, to byl pro mě sen. Prohlídku jsme měli domluvenou ve vodním zámku Franzesburgu, na který se jelo přívozem, ten vidíte na fotografii.

Musím říct, že tak krásný zámek jsme s přítelem v životě neviděli. Jelikož nebyl na bydlení, ale jen na návštěvy a skladování různých sbírek, tak to stálo opravdu za to. Nádherná vykládaná okna, dřevěné vyřezávané zdi, stopy, nábytek, obrazy. Nádhera..

Opravdu jsme nevěděli, kam se dívat dříve. Na tento zámek jen tak nezapomenu. Opravdu zámek s velkým Z.

Park stál také za to. Turnajový plácek, sochy a další pěkné věci byly všude okolo k vidění. Nějaký čas na projití nám zbyl, ale celý jsme ho projít nestihli. Fotila jsem vše, na co jsem narazila. Akorát nás dost mrzelo, že právě v době prohlídky se pořádal v parku turnaj a my jsme ho tak nestihli. Viděli jsme jen z dálky turnajové stany, stánky s občerstvením a spoustu účinkujících v dobových kostýmech. Tyhle akce mám opravdu ráda, tak mě potom mrzelo, že jsem to nemohla vidět.

Vstupné na turnaj se platilo zvlášť, proto to pro nás nemělo cenu, jelikož jsme měli hodinku a něco a museli jsme přejít celý park a přítel chtěl ještě pojíst, než pojedeme domů.

Nakonec jsme se stejně rozdělili. Přítel šel shánět jídlo a já jako nadšená kačerka jsem v posledních 40 min do odjezdu šla zkusit odlovit alespoň jednu kešku v Rakousku. Stihla jsem to, ale teda proběhla jsem se dobře. Keš byla promočená, takže jen fotka, ale bodík mám. Teď už mám nejvzdálenější keš právě z Rakouska. :)

© 2016 Worlds Collide. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky